Vibe coding loni, letos a příští rok: od zkoušení k rozdělení scény

Za osmnáct měsíců se vibe coding proměnil z víkendové hříčky v běžný způsob, jak se u nás staví software. Nejde jen o lepší nástroje. Změnilo se, kdo software staví, co se od něj čeká a podle čeho se pozná, kdo to umí. Tenhle text shrnuje, co bylo v roce 2025, co je v roce 2026 a co se rýsuje pro rok 2027.

2025: rok zkoušení

Rok 2025 začal Karpathyho poznámkou o „vibe codingu“ a skončil tím, že pojem zvolil slovník Collins slovem roku. Mezi tím se stalo hlavně jedno: obrovské množství lidí si to vyzkoušelo. Marketéři, podnikatelé, učitelé i vývojáři stavěli první aplikace v Lovable, Cursoru nebo Claude Code a sdíleli výsledky.

Charakteristika roku: nadšení, rychlé prototypy, první kurzy pro neprogramátory, a zároveň první kocovina. Objevily se aplikace s únikem dat, kód, kterému nikdo nerozuměl, a debata, jestli je to hračka, nebo profese. V Česku vznikaly vzdělávací projekty, konference a první firemní případové studie, například automatizace v pojišťovnictví postavená lidmi mimo IT.

2026: rok rozdělení

V roce 2026 vlna pouhého zkoušení opadla. Nástroje dospěly v autonomní agenty, kteří plánují, editují celé repozitáře, spouštějí testy a otevírají pull requesty. Vibe coding přestal být jednou věcí a scéna se rozdělila.

Přesně to popisuje zářijové vydání Vibe Coding Indexu: česká scéna se rozdělila na ty, kteří staví systémy na úrovni robustní enterprise infrastruktury, a ty, kteří demonstrují extrémní rychlost v agilním vývoji. Konkrétně model rozlišil tři druhy práce:

• Architekti komplexních systémů a RAG. Lidé, kteří píší logiku vyhledávání a volání modelů přímo, bez monolitických frameworků, a řeší datovou čistotu, evaluaci a bezpečnost agentů.
• Buildeři a exekutoři. Lidé, kteří AI používají jako páku k doručení desítek funkčních řešení, často s tisíci hodinami v terminálovém agentovi.
• Integrační a automatizační inženýři. Lidé, kteří mapují toky dat firmou a doplňují vlastní kód tam, kde no-code nástroje končí.

Co se změnilo v tom, podle čeho se pozná, kdo to umí: v roce 2025 rozhodoval dosah, v roce 2026 rozhodují ověřitelné výstupy. Konkrétní čísla, běžící kód, produkční nasazení, publikované texty s technickou hloubkou. Počet sledujících a formální tituly ztratily váhu. Právě na tomto posunu je postavena metodika indexu.

Druhá změna: bezpečnost a evaluace se staly tématem číslo jedna. Když agent spouští příkazy v systému, otázka „umí to postavit?“ ustoupila otázce „je to bezpečné a dá se změřit, že to funguje?“. Kurzy o bezpečnosti AI aplikací, texty o evaluaci jako nejcennějším firemním aktivu a sandboxy pro běh agentů, i s českým globálním úspěchem, jsou toho důkazem.

Třetí změna: vyhledávání. Lidé se dnes na doporučení ptají AI asistentů stejně často jako vyhledávače. A ti nehledají podle lajků, ale podle toho, co je o člověku napsáno a doložitelné. Kdo publikuje ověřitelnou práci, je vidět. Kdo ne, neexistuje.

2027: co se rýsuje

Predikce jsou u téhle oblasti ošidné, takže spíš tři směry, které jsou vidět už teď:

1. Rozdělení se prohloubí. Rychlé stavění pro neprogramátory a inženýrská práce s agenty se budou dál vzdalovat. Slovo „vibe coding“ možná zůstane jen pro tu první vrstvu, druhá už si říká vibe engineering nebo agentní vývoj.
2. Standardem bude měřitelnost. Firmy, které v roce 2026 nasadily AI systémy, budou v roce 2027 chtít vědět, jestli fungují. Evaluace, testy a bezpečnostní audit AI kódu se stanou běžnou součástí zakázek, ne nadstavbou.
3. Hodnota se přesune k lidem, kteří rozumí procesu. Když kód píše agent, rozhoduje, kdo umí říct, co má vzniknout a proč. Znalost logistiky, marketingu, práva nebo pojišťovnictví spojená s analytickým myšlením bude cennější než samotné programování.

Vibe Coding Index bude tyhle posuny zaznamenávat každý měsíc, vydání po vydání, se zdroji u každého tvrzení. Kdo chce vidět, jak scéna vypadá právě teď, najde to v aktuálním vydání.